Bystřice

Historie

Bystřice se nachází jižně od okresního města Benešova. Když nahlédneme do vzdálené historie, procházela tudy jedna z nejstarších dálkových komunikací v Čechách, zvaná Gmundská stezka. Ta se stala páteří pozdějšího osídlení i nejstarších dějin Bystřice. Půdu rozděloval panovník odměnou za válečnou pomoc nebo jinou prokázanou službu zpravidla členům své družiny. Mezi obdarovanými šlechtici vynikali zde Benešovici, kteří se usadili ve středním povodí říčky Bystré a Benešovského potoka. Zakladatelem větve pánů z Dubé, která sídlila v Posázaví, byl Matouš Benešovic. Městečko Bystřici s kostelem založil v roce 1258-1278 jeho syn Ondřej. Jméno Bystřice je pravděpodobně odvozeno od staročeského bystrěc, což znamená bystřinu.

Osada tedy vznikla z potřeb obchodní cesty, kde poměrná rovina ohraničená svahy v ohbí říčky lákala k odpočinku a napojení zvířat. Po této obchodní cestě se pak vytvářely tržní osady. Jednou z nich byla právě Bystřice.

V roce 1361 - 1381 vystavěl v nedalekém Léštně (původně Léščen - lískový háj, dnes Líšno) Beneš z Dubé (syn Ondřeje III. z Dubé) hrad. Tento hrad je poprvé připomínán v roce 1367. Nebyl budován jako pevnost na nepřístupné skále. Byl chráněn pouze příkopem, valem a soustavou rybníků. Z té doby se zachovalo i kněžiště farního kostela v Bystřici. Po smrti Beneše I. získal Leštno syn Václav, který byl přísedícím zemského soudu a do dějin národa vstoupil doprovodem Mistra Jana Husa do Kostnice, kde s ním byl až do jeho upálení.

Od roku 1460 se uvádí na Léštně Petr Šternberk. Šternberkové byli tvrdými odpůrci krále Jiřího z Poděbrad. V jednom ozbrojeném konfliktu u hradu Ostromeče (vypínal se na nedostupné skále nad ústím potoka Mastníka do Vltavy) se Bystřičtí vyznamenali v boji proti Zdeňkovi Konopištskému ze Šternberka střelbou z praků. Na vozech měli metací zařízení, které pomocí pružin dokázalo vymrštit těžké předměty - kameny, koule, klády až do vzdálenosti několika set metrů. Na pamět úspěšné střelby a statečnosti byla Bystřice králem Jiřím z Poděbrad v r. 1471 povýšena na městys a obdržela zcela originální erb. Na červeném štítě stojí na zelené louce starobylý vojenský vůz se zlatým metacím prakem a nad ním vějířovitě vystupuje pět modrých pětilistých pomněnek na zelených stoncích (pomněnky od slova pomni - na boje u Ostromeče). A tak vznikl znak městyse Bystřice.

Po smrti Jiřího z Poděbrad se Petr opět zmocnil líšenského hradu. V r. 1478 provedl se svým synem Janem jeho přestavbu. Ta byla ovlivňována přátelstvím k Rožmberkům a jihu Čech (plno shodných stavebních prvků).
Od roku 1551 - po smrti Janově - spravoval Bystřici, Léštno a všechny osady v okolí syn Oldřich. Od této chvíle začíná velký rozmach v hospodářství této krajiny. Pílí a činností občanů se vytváří a budují dvory, mlýny, rybníky, sady a lesy a také celnice. To vše přináší vysoké příjmy. Celá oblast Bystřicka byla poměrně chráněna svou polohou a přístupností i v době třicetileté války. Teprve její poslední dějství, bitva u Jankova r. 1664 otevřela prostor zatím nepoznaným hrůzám. Vítězná švédská vojska loupila a pálila po celém kraji. Neušla tomu ani Bystřice. Líšenské panství se rozpadlo. Dlouho se celé území nemohlo z těchto hrůz vzpamatovat. Trvalo to celých 333 roků než se opět Bystřice stala městem.

V celém 19.století se opět pomocí nových vědeckých poznatků rozvíjí zemědělská výroba, přidružený zemědělský průmysl, rybníkářství a lesní hospodářství. Ve středu města se vytváří řadové drobné zemědělské usedlosti (dnes tvoří svými štíty historickou část města), na okraji se budují dřevěné polozděné stavby. Z těchto dob nám již všechno dění v Bystřici zaznamenává kronikář Martin Ješuta, mistr ševcovský. Jeho historicko-vlastivědné dílo se dochovalo ve dvou rukopisech. Z roku 1837 je to "Rodinná památní knížka" a v roce 1848 byla začata "Kniha památní města Bystřice", která je vlastně obecní kronikou. Je tu zachycen rozvoj školství, řemesel, dálkových komunikací, pošty (pošta tu byla dříve než v Benešově), kultury - děl literárních, uměleckých, výtvarných, rozsáhlé farnosti s kostely v Bystřici, Ouběnicích, Nesvačilech, na Tožici atd. Ješuta uměl dobře německy a znal hodně latinu. Osobně se poznal i s Františkem Palackým. To bylo v roce 1848, kdy se tento vzdělaný člověk a bystřický patriot, spolu s místním kaplanem vydal do Prahy, žádat o vrácení městských privilegií. Domů se však vrátili s nezdarem. O statut města bylo žádáno v naší novodobější historii ještě dvakrát.

To, co se při všem snažení nepodařilo našim předkům, podařilo se panu starostovi Pavlu Chlistovskému s jeho předchůdcem panem Miroslavem Rohelem, který základní koncept žádosti vypracoval. Dne 3. listopadu 1997 byl jmenovací statut o určení naší obce městem předán v budově Parlamentu ČR, předsedou Poslanecké sněmovny do jeho rukou. Tato pocta nás zavazuje k pokračování rozvoje našeho krásného města. Prioritou je pro nás péče o místní školství, zdravotnictví, bytovou výstavbu a také o naše starší spoluobčany.

V současné době se Bystřice může pochlubit krásně upraveným historickým středem, kde kolem dvou náměstí se nachází řada obchodů, pohostinství, zdravotní středisko, do dáli zářící a v noci svítící opravený kostel, dále pošta, kulturní středisko a městský úřad.

K významným osobnostem novodobější historie pak patří pan František Syllaba, purkmistr r. 1876, Theodor Jiroušek r. 1879, František Jedlan, Čeněk Daněk - šlechtic z Esse, Karel Čeček r. 1882, Karel Syllaba - purkmistr r. 1888 a r. 1889, první zástupce v okresním zastupitelstvu a z uměleckého světa to byl rodák z nedalekých Tvoršovic, Mistr Zdeněk Štěpánek.