PARTICIPATIVNÍ ROZPOČET | Ouběnické posezení roste

Ještě před letními prázdninami tu byly hlavně základy, nadšení a spousta plánů. Dnes už tu stojí nosná konstrukce pergoly a vedle ní hotové kamenné ohniště. Z obrázku v návrhu se pomalu stává místo, kam si člověk může opravdu sednout.
 

Stavebnice pro dospělé

Dřevěná konstrukce nepřijela jako hromada trámů, které by se musely pracně řezat na místě. Dodala ji společnost Nema, spol. s r.o., která všechny díly předem přesně opracovala na CNC frézách, takže do sebe zapadaly jako kostky. „Přijelo nám to jako taková velká stavebnice a my jsme to vlastně jenom dali dohromady, postahovali a pošroubovali. Ve čtyřech lidech nám to zabralo zhruba tři hodinky,“ popisuje Jiří Skřipský.

Pro většinu party to byla úplně nová zkušenost. „Všichni se na to dneska těšili, protože takovou konstrukci většina z nás ještě nemontovala. Byli zvědaví, jak to funguje. Jsem moc rád, že všechno krásně zapadlo do sebe a docela jsme si to užili,” dodává.
 

Zádrhel se najde vždycky

Úplně hladce to ale nešlo. Na výrobu konstrukce se čekalo déle, než kdo plánoval. „Všechno běží tak, jak jsme chtěli, jen trošku v pozdějším termínu. Na dřevěnou konstrukci jsme dlouho čekali, ale konečně už ji tady máme,“ říká Lenka Skřipská. Mezitím se ale nelenilo. Kameník dokončil celé ohniště i část sezení. „Všechno funguje, včetně zásobování proviantem,” usmívá se Jiří Skřipský.
 

Kdo staví a kdo vaří

A zásobování tu opravdu funguje jako hodinky. Zatímco muži šroubují a zvedají trámy, ženy z vesnice se starají, aby nikdo nepracoval o hladu. „Nejenom chlapi tady pracují, i ženy se o ně starají, pečou jim a vaří, aby měli veškerý servis. Myslím, že to tady hezky funguje,” říká Lenka Skřipská. V sobotu dostali stavaři dopoledne svačinu, v poledne oběd a odpoledne další svačinu, kterou přinesla jiná sousedka.
 

Jak funguje spolupráce s městem

Manželé Skřipští projekt navrhli a probírali ho se sousedy, kteří v Ouběnicích žijí dlouho a znají tu každý kout. Díky jejich radám návrh ještě doladili. Po výhře se sešli s městem a domluvili se, kdo co bude dělat. „Veškerá koordinace jde za námi, dobrovolnických prací i těch placených, protože třeba kamenické práce musí dělat odborník. Připravíme podklady pro objednávku, město ji vystaví a potom proplatí faktury, což je pro nás důležité,” vysvětluje Lenka Skřipská. Sousedé tak do projektu vkládají svůj čas a šikovné ruce, o objednávky a placení se stará město. A přesně tak by měl fungovat ideální participativní rozpočet.
 

Zlatá tečka na konec

Do finále zbývá ještě kus práce. Na střechu přijde palubkový záklop, stěny se obloží, aby dovnitř nefoukalo a nepršelo, a pak přijdou na řadu detaily jako oplechování, šindelová krytina a okapy. Úplně nakonec přibude houpačka s výhledem a nápisem Ouběnice. „Na tu se moc těšíme. Bude to taková zlatá tečka za celou prací,” říká Jiří Skřipský.

A co by vzkázal těm, kdo nad podobným nápadem zatím jen přemýšlejí? „Běžte do toho, využijte participativní rozpočet, je to super. Město vás podpoří, a když dáte dohromady dost lidí, můžete si to udělat sami.” Pozvání pro místní i turisty, o kterém mluvil v létě, přitom platí dál. Až bude posezení hotové, stojí za to se u hřiště zastavit.